Říjen 2016

Na všechno si sedá prach

9. října 2016 v 19:03 | Lenna
Zdravím své čtenáře,

překvapením pro mě je, že za poslední týden jsem tu neměla ani živáčka, fakt, a to bez ohledu na to jestli píšu nebo nepíšu nějaké řádky, sem každý den jinak zabloudí alespoň pár lidí, kteří chodí na mé staré dobré "články" o balení dárkových předmětů nebo na pár receptů a tak. Ale světe div se, všechno zapadává prachem. Těžko člověk stíhá všechno, z nadšením vždy oprašuji svou tvorbu a pak opět sleduji, jak upadá...je to poměrně zvláštní jev zvaný "nadějné předsevzetí", člověk má jednou za čas prostě dojem, že zvládne klidně milion věcí, jenže po chvíli ho to unaví a zase třídí a odbourává, zase přežívá, vlečen svým životem, který se nedá zapauzovat, při kolísání energie nebo potřebě vzdálení se kvůli nadhledu.

Jsou dny, kdy mám milion nápadů, ani nestačím ty myšlenky poslouchat, ale nemám čas se jimy zaobírat a jiné dny, kdy čas sice mám, ale moje mysl je zapřísáhle beznadějně prázdná, myšlenky mlčí, jsou někde schované a čas utíká, neúprosně se ztrácí jak voda nebo písek protékající mezi prsty a člověk čeká na ten impulz, kdy bude všechno správně fungovat. Kdy se odrazí ode dna stagnace a vylétne přímo do říše těch nejlepších nápadů, které stojí za to stvárnit, které stojí za to předat dál, know-how je prý drahé, ale spousta skvělých věcí je bohudík ještě zadarmo, ráda bych ten trend podpořila.

Že někdo prostě udělá pro druhé něco nezjištně, aby je mohl inspirovat k tomutéž, legenda praví, že bývaly doby, kdy lidem stálo za to se o věci prostě dělit, ne vždy, ale i když je to takovým bleskem z čistého nebe, pořád je to víc, než vůbec nic. Nechci žvatlat zbůhdarma i když mám v povaze říkat víc, než by bylo nezbytně nutné. Někdy to není na škodu, jindy to jde jedním uchem tam a druhým ven. Zkrátka a dobře nic neslibuju, jen dávám o sobě vědět, že ještě existuju a že to nevzdávám, jen si dávám na čas...Hezký večer všem.

S přátelským pozdravem Lenna68